Pastýřská šestidírková píšťala

Pastýřská píšťala patří k nejrozšířenějším lidovým hudebním nástrojům. Je to zároveň jeden z nejstarších hudebních nástrojů, které lidstvo používá. Na podobné píšťaly se prokazatelně hrálo již v gotice, ale nepochybně i mnohem, mnohem dříve.

Na pastýřskou píšťalu – jak sám název napovídá – hráli hlavně pastýři ovcí. Z toho důvodu byla tato píšťala spíše nástrojem, který sloužil lidem pro rozjímání, pomocí něhož vyjadřovali své prožitky v samotě, neboť hlídání ovcí bylo velmi samotářské povolání. Obvykle nebyla, podobně jako fujara, používána pro hromadné hraní. Na píšťaly i fujary hrálo společně nejvýše pár lidí, a i to zřejmě jen vzácně. Myslím si tedy, že jak pastýřské píšťaly, tak fujaru můžeme označit bez obav za hudební nástroje používané k meditaci; mohou se tak směle srovnávat s asijskými bambusovými flétnami.

Pastýřské píšťaly si můžete zakoupit od různých výrobců. Prohlédnout si ji můžete na přiložené fotografii. Tato píšťala má ladění G#, délka je cca 40 centimetrů. Má, stejně jako všechny pastýřské píšťaly, rovné válcové vnitřní vrtání – na rozdíl od barokních zobcových fléten, které mají kuželovité vnitřní vrtání. Je vyrobena ze dřeva černého bezu a někdy se ještě zdobí ornamenty, které jsou vyráběny starou technikou – jsou leptány kyselinou dusičnou.

Pastýřská píšťala má šest tónových otvorů a na rozdíl od barokních fléten nemá žádnou zadní tónovou dírku. Vyšší tóny se u ní hrají stejnými hmaty, ale s přefukem – silnějším fouknutím. Hrana (labium), na níž vzniká tón, není umístěna v jedné řadě s tónovými dírkami, jak jsme zvyklí u fléten. Je spolu se vzduchovým kanálem pootočena o 180 stupňů. Je to dáno tím, že pastýřská píšťala má rovný horní konec, není vybraný do zobce jako u zobcových fléten, takže kdyby byla hrana a vzduchový kanál umístěny stejně jako u fléten, hrálo by se na píšťalu velmi obtížně. K ústům se tedy přikládá spodní část horního konce píšťaly.

Pastýřské píšťaly mají rozsah podobný jako barokní flétny – tedy asi 2,5 oktávy, a jsou i podobně laděné. Protože ale mají na přední straně jen šest tónových otvorů, začínají jejich rozsahy o tón výše než barokní flétny. Proto píšťala D o délce cca 30 cm odpovídá sopránové barokní flétně, píšťala G o délce cca 43 cm odpovídá altové flétně.

Prstoklad mají podobný jako flétny s tzv. německým prstokladem – nepoužívá se u nich vidličkový hmat pro tón F (na D píšťale), respektive tón H (na G píšťale). Jednotlivé tóny se hrají jednoduše postupným odkrýváním dírek odspoda. Píšťaly dovedou zahrát celý chromatický rozsah. Podívejte se na přiloženou tabulku hmatů G píšťaly. Tóny o oktávu, respektive o dvě oktávy vyšší se hrají stejnými hmaty, pouze s přefukem. Píšťala D má obdobné hmaty, pouze posunuté po stupnici, podobně jako je tomu u sopránové a altové flétny.

Myslím si, že nadšenci, kteří hrají na různé etnické hudební nástroje, by rozhodně měli věnovat pastýřské píšťale větší pozornost. Pastýřská píšťala je krásnou ukázkou toho, že i u nás můžeme najít netušené poklady dávných tradic.

(Tabulka hmatů je vytvořena podle knihy: Ján Kružliak, Hráme na ľudové hudobné nástroje, Bratislava, 1990 )

Rozdíl mezi hrou na pastýřskou píšťalu a koncovku spočívá především ve způsobu tvorby tónů, konstrukci obou nástrojů a jejich hudebním rozsahu. Oba nástroje mají sice jednoduchý lidový charakter a používají se pro sólovou hru nebo meditativní účely, ale mají odlišné herní techniky a zvukové možnosti.

Konstrukční rozdíly

• Pastýřská píšťala má na přední straně šest tónových otvorů, podobně jako klasická flétna. Tímto způsobem lze hrát různé tóny pomocí prstokladů (zakrývání a odkrývání otvorů). Zvuk vzniká foukáním do náústku, přičemž tónová hrana je pootočena oproti otvorům.
• Koncovka je jednodušší konstrukčně, protože nemá žádné tónové otvory (nebo jen jeden, pokud má být laditelná). Tóny se na koncovce mění přefukováním (změnou intenzity foukání) a částečným zakrytím dolního konce píšťaly prsty.

Způsob hraní

• Pastýřská píšťala umožňuje hrát celé melodie díky tónovým otvorům, což znamená, že hráč může zahrát jak melodie s velkým rozsahem, tak i chromatické stupnice. Zvuk a výšku tónu lze snadno kontrolovat prstoklady a intenzitou foukání.
• Koncovka vyžaduje trochu jiný přístup, protože tóny vznikají pouze přefukováním (větším foukáním získáváme vyšší tóny, což je technika známá jako „přefukování oktáv“). Tento nástroj tak v základu hraje pouze harmonické tóny (například tóny, které jsou násobky základní frekvence, podobně jako u přirozených intervalů). Pro tvorbu tónů je tedy klíčové citlivě ovládat foukání a pozici prstů na spodním konci koncovky.

Zvukový rozsah

• Pastýřská píšťala má rozsah kolem 2,5 oktávy, podobně jako barokní flétna, díky přefukování a prstovým otvorům.
• Koncovka má omezený rozsah, který se pohybuje především v rámci přefukovaných intervalů a harmonických tónů, čímž je pro ni charakteristický specifický, jemný a harmonický zvuk.

Styl a charakter hry

• Pastýřská píšťala se často používá k melodickému vyjádření nebo k hraní tradičních lidových písní, kde hráč potřebuje větší melodický rozsah a možnost hrát složitější melodie. Její zvuk je jasnější a přímější.
• Koncovka je více meditativní a poskytuje měkký, přirozený zvuk. Díky absenci tónových otvorů vyžaduje jemnější a přirozenější přístup k hraní. Hráč se musí spoléhat na citlivou práci s dechem a zakrytí spodního otvoru prsty, aby dosáhl vyšších tónů. Hra na koncovku je tak často považována za klidnou a relaxační.

Hra na pastýřskou píšťalu je variabilnější a umožňuje melodické hraní s širším spektrem tónů díky tónovým otvorům. Koncovka se zase vyznačuje jednodušší konstrukcí a meditativním charakterem, kde se tón mění přefukováním a zakrýváním spodního konce.