Indiánská flétna Siyotanka
American Native Flute (flétna původních obyvatel Ameriky neboli indiánská flétna Siyotanka)
Existuje mnoho příběhů o tom, jak různé indiánské národy vynalezly flétnu. V jednom příběhu datel vyťukal otvory v dutých větvích při hledání termitů, a když foukal vítr podél otvorů, lidé v okolí slyšeli hudbu.
Nejstarší existující domorodé americké flétny ze dřeva byly shromážděny italským dobrodruhem Giacomem Costantinem Beltramim v roce 1823 při pátrání u pramene v oblasti řeky Mississippi. Ty jsou nyní ve sbírce muzea Civico di Scienze Naturali v Bergamu v Itálii.
Indiánské flétny jsou jedním z nejstarších nástrojů. Flétna se skládá ze dvou vzduchových komor. Vnitřní stěna, někdy nazývaná konektor, uvnitř přístroje odděluje dvě komory: pomalou vzduchovou komoru, také nazývanou kompresní nebo ústní komorou a zvukovou komoru, nazývanou též trubkovým tělesem, hrající komorou, rezonanční komorou, tónovou komora nebo variabilní trubicí. Zvuková komora obsahuje zvukový otvor a tónové otvory - prstové dírky.
Siyotánky ,indiánské flétny jsou tradičně vyráběny v molové pentatonické stupnici, s pěti nebo šesti dírkovým provedením. Je samozřejmostí, že v dnešní době má velké množství hudebníků zájem také o duravé nebo i diatonické provedení.
Pro jednoduché vysvětlení:
..tělo flétny je složeno ze dvou komor, první slouží pro přívod vzduchu k lábiu přes zvukovod a druhá je samotným rezonačním prostorem flétny. V rezonančním prostoru flétny vzniká vibrace tolik charakteristický zvuk ,pro tento nástroj tak typický. Oba prostory jsou akusticky spojeny ,na horní straně směrem k náustku odnímatelným blokem. Říká se mu i "pták", "sedlo" nebo "totem".