Kolem vzniku hudby se traduje několik teorií.
- Jedna z nich hovoří o daru od Boha (božsko-posvátný původ v mýtech mnohých národů, součást kultu).
- Jiná, že hudba byla od nepaměti komunikačním kanálem mezi pozemským a nadpozemským.
- Spousta lidí se také přiklání k názoru, že hudba vznikla z přirozeného naslouchání a snaze napodobovat zvukové projevy zvířat (teorie Charlese Darwina).
- Jedna z nich hovoří o daru od Boha (božsko-posvátný původ v mýtech mnohých národů, kde je hudba často považována za dar od božstev nebo nadpřirozených bytostí. Hudba byla nedílnou součástí kultu a náboženských obřadů.
- Jiná teorie uvádí, že hudba byla od nepaměti komunikačním kanálem mezi pozemským a nadpozemským a měla svou úlohu při duchovních rituálech a šamanských obřadech po celém světě.
- Spousta lidí se také přiklání k názoru, že hudba vznikla z přirozeného naslouchání a snaze napodobovat zvukové projevy zvířat (což je základ Darwinovy teorie. Hudba mohla pomáhat při sociálních vazbách a komunikaci už v raných lidských společnostech.
Velké množství nativních národů vyjadřuje hudbou a rytmickými nástroji sebe sama – tep srdce, komunikaci a s ní související napodobování řeči.
Za nejstarší projev hudby se považuje lidský hlas a po něm rytmické nástroje. V pravěké hudbě byl jednotlivec tvůrcem a zároveň recipientem. Mýty hovoří, že hudba měla především rituální charakter, přímo související s náboženským podtextem. Mezi nejstarší hudební nástroje patřily řehtačky, rohy, bezdírkové a dírkové píšťaly, flauty a strunové nástroje (harfy, loutny a lyry).
Vyráběly se z rozličných materiálů – z kostí, kamene, dřeva, kůže zvířat. Hudbu pravěku dokazují archeologické nálezy nástrojů, jeskynní malby, zápisy (egyptské obrázkové písmo, řecká písmová notace) a písemné zprávy o hudbě (básně, kroniky, hudební teoretici).
Za nejstarší projev hudby se považuje lidský hlas a po něm rytmické nástroje. V pravěké hudbě byl jednotlivec tvůrcem a zároveň recipientem. Mýty hovoří, že hudba měla především rituální charakter, přímo související s náboženským podtextem. Mezi nejstarší hudební nástroje patřily řehtačky, rohy, bezdírkové a dírkové píšťaly, flauty a strunové nástroje (harfy, loutny a lyry).
Vyráběly se z rozličných materiálů – z kostí, kamene, dřeva, kůže zvířat. Rytmické nástroje byly často jednoduché, například bubny z napnuté zvířecí kůže, které se používaly k vytváření monotónního, ale hypnotického rytmu během rituálů a oslav. Hudbu pravěku dokazují archeologické nálezy nástrojů, jeskynní malby, zápisy (egyptské obrázkové písmo, řecká písmová notace) a písemné zprávy o hudbě (básně, kroniky, hudební teoretici). Nejstarší dochovanou notací je sumerská hudební tabulka z doby okolo roku 1400 př. n. l., která zachycuje melodii zapsanou v hudebním systému té doby.
Prvotní nástroje:
Mezi nejstarší hudební nástroje pravděpodobně patří :
- idiofóny – chrastidla (kamenné, dřevěné), škrabky a nástroje vydávající pískavý zvuk,
- duté časti kmenů stromů (nejdříve štěrbinový buben) a taktéž lidské tělo (dupání, tleskání, údery dlaní o stehna, údery s kousky dřeva)
- aerofóny – flauty z trstiny, zvířecí rohy
- chordofóny – luk jako předchůdce hudebních nástrojů
Mezi nejstarší hudební nástroje pravděpodobně patří:
- Idiofóny – chrastidla (kamenné, dřevěné), škrabky a nástroje vydávající pískavý zvuk, které se často využívaly při rituálních tancích a ceremoniích. Tyto nástroje vydávají zvuk díky vibraci vlastního těla, aniž by potřebovaly struny, blány nebo vzduch.
- Duté části kmenů stromů (nejdříve štěrbinový buben) a taktéž lidské tělo (dupání, tleskání, údery dlaní o stehna, údery s kousky dřeva).
- Aerofóny – flauty z trstiny, zvířecí rohy byly mezi prvními nástroji využívajícími proudění vzduchu k tvorbě tónů. Archeologické nálezy ukazují, že flétny vyrobené z kostí ptáků nebo z mamutích klů byly používány už před více než 40 000 lety.
- Chordofóny – luk jako předchůdce hudebních nástrojů, který pravděpodobně inspiroval vznik strunných nástrojů, jako jsou harfy a lyry.
Vývoj hudebních nástrojů
Doba kamenná přinesla první prototypy dechových nástrojů – plátkové a hranové (flauta, hoboj, klarinet). Vznikly první kostěné píšťaly, flauty se štěrbinami a duté kosti. Z bicích nástrojů se v neolitu objevují hliněné bubny a chřestidla. Z paleolitu pochází jeskynní malba luku jako hudebního nástroje. Doba bronzová vytvořila základní prototypy trubky, lesního rohu a bozounu. Doba železná vytvořila základní prototypy pro vznik brnkacích hudebních nástrojů (harfa, lyra, loutna).
- Vzdušné nástroje
- z hlediska hudebního: od jednotónových k vícetónovým až k polyfonickým (ne-burdónovým a burdónovým)
- z hlediska druhové: z kostí, třtiny, dřeva (flauty); rohoviny (rohy); kovu (trúbky)
- Bicí hudební nástroje
- Nemelodické : chrastidla a škrabky , litofóny (visící kamenné tabule), membránofóny (blanozvučné – malý buben jako je tamburína, velký buben vejcovitého tvaru, kotel pohárovitého typu a dvojkotle)
- Melodické, xilofony
- od jednostrunných “luk” k vícestrunným, jako je “lyra”
- Strunné nástroje
Doba kamenná přinesla první prototypy dechových nástrojů – plátkové a hranové (flauta, hoboj, klarinet). Vznikly první kostěné píšťaly, flauty se štěrbinami a duté kosti. Z bicích nástrojů se v neolitu objevují hliněné bubny a chřestidla. Neolitické bubny byly často používány při náboženských a rituálních obřadech, kde jejich hluboké rytmy napomáhaly navodit duchovní atmosféru.
Z paleolitu pochází jeskynní malba luku jako hudebního nástroje.
Doba bronzová vytvořila základní prototypy trubky, lesního rohu a bozounu. Tyto nástroje se často používaly k signalizaci během lovu nebo války.
Doba železná vytvořila základní prototypy pro vznik brnkacích hudebních nástrojů (harfa, lyra, loutna). Právě během doby železné se hudební nástroje začaly více diverzifikovat a specializovat podle regionů a kultur.
Vzdušné nástroje
Z hlediska hudebního – od jednotónových k vícetónovým až k polyfonickým (ne-burdónovým a burdónovým). Polyfonické nástroje umožňovaly produkovat více tónů současně, což otevíralo nové možnosti pro složitější hudební výrazy.
Z hlediska druhového – z kostí, třtiny, dřeva (flauty); rohoviny (rohy); kovu (trúbky). Flauty z třtiny byly oblíbené zejména v teplejších oblastech, zatímco kovové trúbky se rozšířily hlavně ve válečných a slavnostních kontextech.
Bicí hudební nástroje
Nemelodické: chrastidla a škrabky, litofóny (visící kamenné tabule), membránofóny (blanozvučné – malý buben jako je tamburína, velký buben vejcovitého tvaru, kotel pohárovitého typu a dvojkotle). Bicí nástroje, jako litofóny a membránofóny, byly často používány k vytvoření monotónních, avšak rytmických zvuků, které doprovázely taneční a náboženské obřady.
Melodické: xilofony. Xilofony patří mezi první melodické bicí nástroje, umožňující hrát různé tóny uspořádané v logickém pořadí podle výšky.
Strunné nástroje.
Od jednostrunných „luků“ k vícestrunným, jako je „lyra.“ Strunné nástroje byly ve své době velkým průlomem, protože umožňovaly vytvářet různé melodie i akordy, čímž rozšířily možnosti hudebního projevu.
Starověká hudba
Starověká hudba byla dlouho považována pouze za jednohlasnou, ale současné archeologické nálezy potvrdily, že nejstarší zdokumentovaná klinopisná píseň stará 4000 let, nalezená ve městě Ur, byla zkomponována v terči (harmoniích) a napsána v diatonické stupnici.
I dvojité píšťaly, používané ve starověkém Řecku a starověké dudy, jakož i obrazy na starověkých vázách a stěnách a starověká literatura naznačují, že harmonie (v hudebním slova smyslu) existovala. Jedna z píšťal pravděpodobně udávala základní tón, zatímco druhá hrála melodické pasáže.
Starověká hudba byla dlouho považována pouze za jednohlasnou, ale současné archeologické nálezy potvrdily, že nejstarší zdokumentovaná klinopisná píseň stará 4000 let, nalezená ve městě Ur, byla zkomponována v terci (harmoniích) a napsána v diatonické stupnici. Tato skladba, známá jako „Chvalozpěv na boha Nikkala,“ je považována za nejstarší dochovaný hudební zápis a svědčí o vyspělé hudební kultuře starověké Mezopotámie.
I dvojité píšťaly, používané ve starověkém Řecku, a starověké dudy, jakož i obrazy na starověkých vázách a stěnách a starověká literatura naznačují, že harmonie (v hudebním slova smyslu) existovala. V antickém Řecku byly například aulosy, dvojité píšťaly, oblíbené při slavnostech a obřadech. Obrazy z té doby ukazují hudebníky, kteří hráli na dva nástroje současně, což umožňovalo vytváření jednoduchých harmonií. Jedna z píšťal pravděpodobně udávala základní tón, zatímco druhá hrála melodické pasáže. Starověké dudy, předchůdci dnešních skotských dud, byly používané v různých kulturách, včetně starověké Persie a Řecka, a poskytovaly jak melodii, tak harmonický doprovod díky vícehlasému zvuku vytvářenému nafouknutým měchem.
