Indiánská flétna Siyotanka

American Native Flute (flétna původních obyvatel Ameriky neboli indiánská flétna Siyotanka)

Existuje mnoho příběhů o tom, jak různé indiánské národy vynalezly flétnu.

V jednom příběhu datel vyťukal otvory v dutých větvích při hledání termitů, a když foukal vítr podél otvorů, lidé v okolí slyšeli hudbu.

Nejstarší existující domorodé americké flétny ze dřeva byly shromážděny italským dobrodruhem Giacomem Costantinem Beltramim v roce 1823 při pátrání u pramene v oblasti řeky Mississippi. Ty jsou nyní ve sbírce muzea Civico di Scienze Naturali v Bergamu v Itálii.

Indiánské flétny jsou jedním z nejstarších nástrojů. Flétna se skládá ze dvou vzduchových komor. Vnitřní stěna, někdy nazývaná konektor, uvnitř přístroje odděluje dvě komory: pomalou vzduchovou komoru, také nazývanou kompresní nebo ústní komorou a zvukovou komoru, nazývanou též trubkovým tělesem, hrající komorou, rezonanční komorou, tónovou komora nebo variabilní trubicí. Zvuková komora obsahuje zvukový otvor a tónové otvory – prstové dírky.

Siyotánky ,indiánské flétny jsou tradičně vyráběny v molové pentatonické stupnici, s pěti nebo šesti dírkovým provedením. Je samozřejmostí, že v dnešní době má velké množství hudebníků zájem také o duravé nebo i diatonické provedení.

Pro jednoduché vysvětlení:

..tělo flétny je složeno ze dvou komor, první slouží pro přívod vzduchu k lábiu přes zvukovod a druhá je samotným rezonačním prostorem flétny. V rezonančním prostoru flétny vzniká vibrace tolik charakteristický zvuk ,pro tento nástroj tak typický. Oba prostory jsou akusticky spojeny ,na horní straně směrem k náustku odnímatelným blokem. Říká se mu i „pták“, „sedlo“ nebo „totem“.

Tradiční indiánské flétny se vyráběly podle měr na těle – délku flétny určovala vzdálenost od vnitřní strany lokte až ke špičce ukazováčku. Délka horní vzduchové komory, stejně jako vzdálenost mezi píšťalkou a prvním otvorem, byla jedna pěst šířky. Vzdálenost mezi jednotlivými otvory byl jeden palec šířky a vzdálenost od posledního otvoru na konec byla obecně pěst šířky.

Tyto flétny se vyrábí z bezového dřeva tradičně v pentatonickém ladění tony A, G, F, E, D a C.
Na přání je možno vyrobit také mnoho jiných ladění – diatonické či pentatonické. Ceny budou stanoveny dle dohody.

Indiánská flétna, často známá také jako native flute nebo siyotanka , je jedinečný nástroj, který se odlišuje svým specifickým tvarem, laděním a herní technikou. Hra na ni je charakteristická následujícími specifiky:

Jednoduchá melodická struktura díky pentatonickému ladění

• Indiánská flétna je obvykle laděna do mollové pentatonické stupně , což znamená, že obsahuje jen pět tónů (bez půltónů), které spolu vždy harmonicky ladí. To hráčům improvizovat bez obav ze vzniku disharmonie.
• Pentatonická stupnice dodává hudbě meditativní, klidnou a tajemnou atmosféru , což je ideální pro terapii, meditaci nebo relaxaci.

Snadnost hry i pro začátečníky

• Indiánská flétna je navržena tak, aby ji mohli hrát i lidé bez hudebního vzdělání. Díky jednoduchému ladění a absenci půltónů je snadné zahrát melodii, která bude působit příjemně a harmonicky.
• Prstoklad je intuitivní, což znamená, že většina hráčů nepotřebuje detailní znalosti o stupnicích nebo akordech.

Výrazné využití dechu pro vytváření emocí

• Kontrola dechu velkou roli v tom, jak bude hrát výsledný zvuk znít. Jemné přizpůsobení dechu hlasitost, výšku a délku tónu, což umožňuje vyjádřit emoce.
• Různé techniky foukání (např. měkčí nebo tvrdší nádechy) různé zvukové efekty a dynamiky. Tímto způsobem může hráč zprostředkovat různé nálady.

Dvojitá komora a blok „pták“

• Indiánská flétna má obvykle dvojitou komoru : první komora je plnicí (vstupní) a druhá je rezonanční. Tento design zjednodušuje produkci tónů a umožňuje stabilní zvuk.
• Na horní straně flétny je odnímatelný blok zvaný „ pták “ nebo „ totem ,“ který pomáhá směrovat proud vzduchu přes zvukovod do druhé komory. Tato část také přispívá k charakteristickému tónu flétny a hráčů snadnější kontrolu nad produkčním zvukem.

Možnost hry s přirozenou vibrací a ozdobným tónem

• Hráči často přidávají vibrato a další ozdoby tónů (např. přerušované proudění vzduchu), což dodává zvuk bohatost a hloubku.
• Používají se také jemné pohyby prstů při zakrývání a odkrývání dírek, což vytváří variace tónu a dodává hudbě autentičnost.

Pomalý a plynulý rytmus

• Indiánská flétna se většinou hraje v pomalejším rytmu , který vyžaduje meditativní charakter nástroje. Pomalý rytmus dovoluje vnímat zvuk každého tónu a jeho přechody.
• Tato flétna není určena pro rychlé melodie a složité rytmy. Její primární účel je podporovat kontemplativní a klidnou atmosféru.

Symbolika a spiritualita

• Indiánská flétna má také symbolický význam pro původní americké kultury, kde je spojována s přírodou, spiritualitou a harmonií. Hra na ni bývá nalezena za spojení s přírodou nebo duchovním světem.
• Mnoho hráčů vnímá hru na indiánskou flétnu jako formu meditace nebo způsob, jak se propojit se svými emocemi as klidem.

Volné ladění a intonace

• Na rozdíl od západních fléten, kde je ladění přesně nastaveno, má indiánská flétna přirozenější ladění, které nemusí odpovídat přesným západním intonacím. Tento aspekt podporuje přirozený, uvolněný styl hry a činí ideální pro individuální vyjádření.

Hra na indiánskou flétnu je tedy specifická svou jednoduchostí, ale zároveň hlubokým emocionálním a duchovním nábojem, který je spojen s její historií a tradičním využitím.