Když se řekne fujara, představíme si dlouhou píšťalu, kterou drží slovenský pastýř v bílé, vyšívané košili a kalhotami schované do vysokých holínek.
Tato představa není daleko od skutečnosti, protože na Slovensku se o tento královský hudební nástroj starají opravdu královsky.
V listopadu roku 2005 byla zapsána společně s dalšími artefakty na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Výskyt těchto píšťal
S fujarou se můžeme setkat nejen na Slovensku, ale i na mnohých místech karpatského oblouku.
Stále přibývá mnoho výrobců této největší basové píšťaly a proto se s fujarou můžeme potkat na mnoha místech po celém světě.
Tónina
Jde o trojdírkovou, cylindrickou píšťalu. Má důmyslný přívod vzduchu s možností vytvářet různé tóny za pomocí hmatové techniky.
Fujara je majestátný nástroj s úžasnými hudebně-akustickými vlastnostmi. Jde o měkké, táhlé, barytonové tóny od malého „c“ po jednočárkové „g“. Tóny jsou naprosto přirozené, citově zabarvené.
Využití
Dalo by se říci že fujara je sólový nástroj. Nicméně zdatní hráči dokážou tento nástroj využít napříč všemi žánry a hudebními zařazeními. Výborně se hodí do přírody, kde se její tóny krásně rozeznívají do krajiny.
Ti, kteří fujaru znají vědí, že na fujaru se nehraje, ale že s fujarou se povídá 🙂.
Tato píšťala dokáže být jak meditativním, tak plně profesionálním nástrojem. Byla velmi oblíbená hlavně u pastýřů nikoli jako nástroj, který sebou pastýři běžně nosívali po pastvinách, ale měli jej po ruce ( salaše a pod..) na všechny okamžiky, kdy mohli zůstat jen sami e sebou. Fujara vyjadřovala nejen jejich zádumčivé a ponuré nálady, ale i pocity štěstí, které fujarista doplňoval svým zpěvem. Proto bývali uznávaní fujaristé také dobrými zpěváky.
Způsob hry na fujaru
Hra na fujaru může být pro začátečníky poměrně složitá, ale s trochou trpělivosti se lze naučit základní techniku. Fujara je specifická svou konstrukcí, velkou délkou a nízkým laděním, což vyžaduje správnou techniku dechu a zvládnutí přechodů mezi tóny. Níže popisují některé klíčové aspekty a náročné hry na tento nástroj:
Technika dechu
- Dlouhé trubice fujary potřebují hluboký, kontrolovaný dech . Fujara potřebuje silný, ale zároveň plynulý proud vzduchu, což vyžaduje, aby hráč dobře ovládal své dýchání.
- Fujara je laděná velmi nízko (většinou v tónině G nebo A), takže je třeba používat delší výdechy a regulovat sílu dechu tak, aby zvuk zněl plynule a nebyl přerušený.
Práce s alikvotními tóny
- Fujara nemá klasické prstové dírky jako většina fléten. Hráč mění výšku tónu hlavně silou dechu a pozic rtů . Fujara je navržena tak, aby mohla hrát alikvotní tóny – to jsou tóny, které vznikají zesílením základního tónu pomocí změn.
- Naučit se ovládat alikvotní tóny, protože je třeba si zvyknout na to, jaký typ vyžaduje určitou výšku tónu. Různé úrovně učí hrát tónový základ i jeho vyšší harmonické tóny.
Specifický prstoklad
- Fujara má obvykle pouze tři prstové dírky , což vyžaduje specifický způsob hry. Ačkoli prstoklad na fujaru není složitý, je třeba si zvyknout na kombinaci prstových otvorů a alikvotních tónů, což může být pro začátečníky trochu matoucí.
- Díky třem dírkám je rozsah tónů omezený, ale hráč se učí kombinovat prstové dírky a sílu dechu, aby dosáhl většího počtu tónů.
Rytmus a melodie
- Fujara se často hraje ve volném, nepravidelném rytmu , což je typické pro lidovou hudbu, zejména pro tradiční slovenské pastýřské skladby, které mají meditativní charakter.
- Naučit se hrát pravidelné melodie na fujaru může být obtížné, protože fujara původně zamýšlena spíše pro improvizaci a pomalou melodie.
Délka a hmotnost nástroje
- Fujara je poměrně dlouhá a těžká – většinou měří kolem 150–180 cm, což může být pro hráče fyzicky náročné. Správné držení nástroje a manipulace s ním může být u delších fujar obtížné, protože hráč musí nástroj stabilizovat a zároveň se soustředit na hraní.
Estetika a kulturní kontext
- Fujara není jen hudebním nástrojem, ale také součástí slovenské kulturní tradice . Mnoho hráčů považuje fujaru za nástroj spojený s přírodou a tradicí, a proto je vhodné znát alespoň základy kulturního kontextu a respektovat specifický styl hry a rytmus, který k tomuto nástroji patří.
Hra na fujaru je tedy pro začátečníky náročné, zejména kvůli potřebě zvládnout alikvotní tóny, správné dýchání a práci s prsty. Se správnou praxí a trpělivostí se ale základní techniky dají naučit a na fujaře pak mohou využít jedinečný hudební zážitek, který je odlišný od většiny běžných nástrojů.
